reklama

Kdyby ses pomodlila k svatému Antoníčkovi.....

Písmo: A- | A+
Diskusia  (14)

Mám ráda návštěvy rodného městečka, mám ráda příchuť nostalgie při pohledu na jabloně lemující cestu čtvrté třídy a těším se, kdy už začne auto poskakovat po kočičích hlavách u cukrovaru. Vlastně to už žádný cukrovar není a kockatou cestu po pár metrech nahradí modernější asfaltka, ale v mých vzpomínkách za přivřenými víčky zůstává moje rodiště nezměněné. I tento rok, i toto léto…  

Stály jsme s Maruškou na balkoně do dvora, vdechovaly atmosféru rodičovského domu mojí sestřenice a zavěšené na zábradlí jsme vzpomínaly, jak jsme se tu kdysi dááááávno fotily s metlou a smály se, jak jme byly „praštěné“…

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

„No, ano s metlou, co si nepamatuješ?“

„To jsme chtěly vypadat jako čarodějnice, nebo co? Já už ani nevím… „

„A potom jsme jely na kolech do blízkého lomu! No, už víš?!“  

Právě jsme vzpomenuly kolo, tedy bicykl, když se pod námi ve dvoře jeden objevil. Přijela teta Věra, která bydlí na přízemí.  

„Ahoj děvčata! A koho to tam Maruško máš?! Aha, Alenka přijela na návštěvu. Tož jak se vede?! Pořád jste stejné, jako když jste byly mladé….“ – kulhala teta opírajíc se o kolo směrem k šopě.

„Teto, já jsem stále mladá!“ – odporovala moje sestřenice a smála se. Je o rok mladší než já. Takže je mladá!

„No, já su taky mladá, když sedím na kole. To su vám čiperná jak mladica, hned jsem v městě. Jenom se mi nesmí nikdo připlést do cesty. Jako minule – sousedovic chlapec. Má tak čtyři, lítá na takovém malém kole a že teto, aha - a zakličkoval mi před předním kolem, jenom to zasvištělo! Tož, co to děláš, dyť mně shodíš, křičím za ním. To nesmíš, já se ledva držím a když spadnu tak se dochrámu! No, dareba jeden, tak jsem ho vyhřešila!“  

SkryťVypnúť reklamu
reklama

„Vidíš, teto, a potom co máme říkat my, jako šoféři, když se nám bicyklisti motají po cestě?"

„Já nejela po cestě, já jezdím jenom po chodníku!“ – rozčilovala se teta Věra.

„A kde jsi vlastně teď byla?“ – zeptala se Maruška.

„Ááááále, byla jsem znovu v kostelíčku. Představte si, děfčata, že ráno jsem byla v obchodě, to jsem měla brýle s sebou. Potom jsem šla do kostela, tam jsem ty brýle, myslím, taky měla a když jsem přišla domů, brýle nigde. Tak jsem sedla na bicykl a jela do kostelíčka a říkám Mařence, tož Mařenko, neviděla jsi moje brýle? Že néééé. Tak su naspátek a teď nevím, co mám dělat. Všechno jsem doma už prohledala a nic! A víte co mi ta moje kamarádka poradila? Že prý se mám pomodlit k svatému Antoníčkovi. Že ona to tak vždycky dělá a ten Antoníček jí pomůže! Tak to asi zkusím! Kdyby mně aspoň ty nohy tak nebolely…..“ – a teta se pomalu odšourala do domu.  

SkryťVypnúť reklamu
reklama

My s Maruškou jsem se zatím dohadovaly, kde v Dřevohosticích, anebo v okolí stojí socha svatého Antoníčka. Mě se zdálo, že babinka cosi mluvila o takové soše, ale asi myslela sv. Floriánka. To víme, kde je. Povzpomínaly jsme všechny možné boží muky, kříže, sochy před zámkem a na náměstí. Ani jsme netušily, že u nás je tolik kulturních památek! Ovšem na Antoníčka jsme nepřišly.  

„Jééé, jééé, děfčata! Já su tak šťastnááááá! Musím vám to hned povědět! Ono to funguje!“ – teta Věra doslova výskala při venkovních dveřích do dvora.  

„Já se pomodlila a představte si, já ty brýle našla! Byly, potvory, hned vedle chleba, jak jsem ho ráno donesla z obchodu. Pomodlila jsem se k sv. Antoníčkovi, říkám mu, prosím tě, já su už asi sklerotická, klouby mně bolí, všelijaké nemoci si na mně brousí zuby, pomož mi ať ty brýle najdu. A najednou – byly tam! Já su tak šťastnááááááá. Juch!“ – mávala radostně svojí kořistí ve vzduchu.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Samozřejmě jsem se těšily spolu s ní, ale to by nebyla naše Maruška, nevěřící na žádné zázraky, kdyby prakticky nepoznamenala: „No, vidíš, kdybyś byla hladná ještě před kostelem, mohla jsi ty brýle najít hned ráno“!  

Tak nevím, ale já osobně přece jenom vyzkouším modlitbičku k svatému Antoníčkovi, až zase budu něco hledat…. Ať si Maruška říká, co chce!

Alena Dúhová

Alena Dúhová

Bloger 
  • Počet článkov:  102
  •  | 
  • Páči sa:  1x

Alena Dúhová. Narodila sa ako Alena Roubalíková 15. marca 1956 v Dřevohosticiach - malom mestečku na hranici severnej a južnej Moravy. V súčasnosti žije na Slovensku. Je spoluzakladateľkou Literárneho klubu Trnava. Zoznam autorových rubrík:  SpomienkyMongolskoBajkalPoéziaKorálky mého dětstvíLiterárny klub TrnavaNedeľná chvíľka poézieVerte - neverteSúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

49 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

20 článkov
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu