Když jsem byla malá, ale už jsem uměla číst, dostala jsem na Vánoce pod stromeček knihu. Jmenovala se „Ztřeštěné pohádky“, možná ji znáte. Mám ji dodnes, ale moje děti nezajímá. Pohádky i kreslené ilustrace v ní jsou opravdu ztřeštěné a dnešní generaci dětí nic neříkají. Jedna mi vyvstala na mysli. Taková trochu smutná pohádka, mně se však z celé knihy líbila nejvíce.
Pohádka byla o tom, jak v jednom domě, v jednom pokoji stál v rohu ušák (tedy křeslo). Stál tam už hodně dlouho a klidně si podřimoval u kamen. V domě žil také kocour, a ten kocour schoulený do klubíčka se každý večer vyhříval na ušáku, předl a bylo jim spolu hezky a teplo. Jednoho dne ale koupili lidé, co v domě bydleli, do pokoje nové židle. Židle byly pěkné, mladé, měly krásné vyřezávané nohy a barevné čalounění. Hned se začaly vychvalovat, nabízet, ať si prý kocour sedne na ně, že tam se bude lépe vyjímat!
Starý ušák se začal bát, že se teď kocour bude vyhřívat na moderních židlích a na něho zapomene. Bylo mu při té představě smutno a tak se rozhodl, že něco podnikne. Odřezal si tedy uši, aby vypadal „moderně“. Jenomže ušák bez uší, uznejte, už není vůbec k ničemu! Domácí ho vyhodili na půdu.
Ušák zůstal sám, okolo šero, že by se jeden bál a bylo mu zima a smutno. A víte, co se stalo!? Po krátkém čase kocour poznal, že se starým dobrým ušákem mu bylo přece jen lépe než s novými a hašteřivými židlemi, a že kočky stejně patří na půdu.
Znovu se našli. Starý ušák, který dávno vyšel z módy a kocour, který zase předl schoulený do klubíčka v jeho náručí. Ušák byl sice hluchý – jak si odřezal uši – ale byl šťastný a stačilo mu, že jsou se svým kočičím přítelem zase spolu. A pak, že jsou kočky falešné! Blbost, jsou přítulné a mají vlastní názor……..
Tahle pohádka mně napadla, když jsem si vzpomněla, jak jsme s Murkem po večerech sledovali televizní noviny. Schoulený do klubíčka předl mi na klíně a bylo mu upřímně jedno, co ti blázniví lidé v televizi dělají. Já ho hladila po měkkém kožíšku a když zprávy skončily, vypil svoji misku teplého mléka, vypustila jsem ho na dvůr vstříc jeho nočním kočičím dobrodružstvím.
Možná, že kočky opravdu mají svoje nebe. Jenom doufám, že si tam nahoře i můj Murko najde svoje teplé místečko….